Eublepharis macularius ...

... gekončík noční a spol. ...

ČLÁNKY

Výroba úkrytů

V tomto článku popisuji dva způsoby, kterými jsem do svých terárií vyrobila úkryty pro gekončíky. Jeden způsob popisuje úkryt v podobě pouze jakési poklice – tedy pouze zvrchu, druhý pak celozakrytý, vhodný pro využití jako kladiště pro samice. Ten první vznikl víceméně improvizací při výrobě zadní stěny do terária, proto je zde také využita montážní pěna; druhý druh úkrytů vznikl z potřeby mít v teráriích kladiště pro samice, to ovšem není podmínkou. Dnes tento druh využívám jak pro samice, tak pro samce. Záleží, co kdo hledá a potřebuje…

 

A)     ÚKRYT VYTVOŘENÝ Z MONTÁŽNÍ PĚNY

Podobnost použití montážní pěny jako u stavby zadní stěny terária není čistě náhodná. Už při první výrobě zadní stěny jsem nadbytečnou pěnu využila tímto způsobem a výsledek byl opravdu zdařilý. Pro výrobu tohoto úkrytu budeme potřebovat následující:

-   montážní pěna
-   nůž
-   vodou ředitelná barva libovolného odstínu (Balakryl, Akryl atp.)
-   širší štětec
-   písek o hrubosti zrna do 1 mm libovolné barvy (v mém případě terarijní písek)
-   bezbarvý lak ve spreji

Postup lze shrnout do několika kroků:

1.   pořízení základního tvaru
2.   úprava tvaru a vyříznutí vstupního otvoru
3.   nanesení barvy a pískování
4.   konečná úprava povrchu – přelakování

 

       
     


ad 1.      Pořízení základního tvaru

Celý výtvor začneme tím, že montážní pěnu vyfoukneme na vhodný povrch – např. na papír, noviny atp., a to tak aby vytvořila dostatečně velký a vysoký bochánek. Musíme počítat s tím, že vnější rozměry takto vytvořeného útvaru zůstanou zachovány a budou tvořit vnější stranu úkrytu. Pokud jsme např. vytvořili útvar příliš dlouhý a chceme jej zkrátit, musíme na to myslet při dalším postupu. Montážní pěnu necháme dostatečně vyschnout – nejlépe jeden i více dní.


ad 2.      Úprava tvaru a vyříznutí vstupního otvoru

Jakmile máme bochánek vyschlý, můžeme začít s tvarováním konečného úkrytu. Pomocí nože začneme bochánek ze spodní strany vydlabávat, až dokud nedosáhneme dostatečně tenkých stěn úkrytu. V tomto okamžiku musíme počítat již s rozměry úkrytu – pokud je bochánek příliš velký, můžeme nyní jeho velikost zkorigovat. Buď jej na straně, která nebude v teráriu viditelná rovně uřízneme a pak vydlabáváme s tím, že tuto rovnou stranu ponecháme, aby byl úkryt krytý ze všech stran nebo bochánek jednoduše vydlabeme a teprve poté uřízneme na požadovanou délku. Takto jsem vyřešila svůj první úkryt i já a ještěrky nic nenamítaly, tak to snad bylo v pořádku. Uříznutou stranou jsem pak úkryt přitiskla k zadní straně a nebylo pořádně nic poznat. Pravda ale je, že dnes už bych ji tam asi nechala. Záleží, kdy přijdete na to, že váš výtvor je příliš velký… 


Jakmile máme vydlabáno na šířku stěny cca. 1 cm nebo i míň pokud se podaří, musíme vyříznout otvor pro vstup. Opět záleží na tom, jak máme orientované a zařízené terárium a z jaké strany se nám bochánek líbí nejvíc. Otvor by neměl být moc velký, aby poskytoval dostatek soukromí v úkrytu ještěrům, ale ani ne moc malý, aby prolezli – hlavně pokud máme např. i březí samice.


ad 3.      Nanesení barvy a opískování

V okamžiku, kdy máme hotovou kostru úkrytu, můžeme začít s jeho dekorací. Zde postupujeme jako u barvení a pískování zadní stěny terária. Já dávám základní vrstvu barvy, tu nechám dostatečně proschnout a poté další vrstvu, kterou už ihned po natření posypávám resp. válím v písku, aby se hezky na barvu chytil. Dobré je trošku přitlačit, písek se tak lépe chytá. Barvu aplikuji ve všech vrstvách po celém úkrytu včetně vnitřní strany, pískování stačí pouze zvenku. Dávám dvě vrstvy písku, aby úkryt působil přirozeně, po zaschnutí druhé vrstvy ještě doplňuji místa, na která se písek nechytil. Po této poslední korekci nechám opět dostatečně proschnout.


ad 4.      Konečná úprava povrchu  - přelakování

Po zaschnutí úkrytu jej přestříkám bezbarvým lakem a nechám jej zaschnout. To opakuji tak 3x. Zajistí to větší odolnost úkrytu. Dělám to jednak kvůli postřikování terárií a jednak aby neopadával písek z dekorací a nebyly za chvíli nevzhledné s místy bez písku. Teoreticky to ale není nutné dělat a zkrátí se tak doba dalšího schnutí a vyčichávání a umožní se tak okamžité využití úkrytu v teráriu. Pokud se ale pro tento krok rozhodnete jako já, musíte poté nechat úkryt dostatečně vyčichnout. Máte-li k dispozici krytý balkón a je-li příhodné počasí, je ideální jej dát na volný vzduch. Při kontrole, zda můžeme úkryt použít, musíme pamatovat na to, že v uzavřeném vlhkém prostoru jde lak cítit mnohem více než venku na vzduchu! Proto nechávám větrat radši déle než méně.

Jakmile už není příliš cítit, můžeme úkryt vložit na vybrané místo v teráriu a kochat se vlastní zručností a tím, jak se našim svěřencům nový úkryt líbí…

 


 

B)      ÚKRYT JAKO KLADIŠTĚ

Tento úkryt jsem začala dělat až v okamžiku, kdy jsem pořídila samce a plánovala budoucí odchov mláďat. Pro to je velmi vhodný, protože je zcela krytý a výborně se v něm udržuje vlhkost. Pro jeho výrobu potřebujeme:

-   plastovou krabičku dostatečné velikosti – od zmrzliny, klasické krabičky na jídlo atp.
-   fix
-   ostrý nůž – např. vysunovací, ulamovací hobby
-   smirkový papír
-   vodou ředitelná barva libovolného odstínu (Balakryl, Akryl atp.)
-   širší štětec
-   písek o hrubosti zrna do 1 mm libovolné barvy (v mém případě terarijní písek)
-   bezbarvý lak ve spreji

Stejně jako u prvního postupu, lze i tento shrnout do několika kroků:

1.   vyříznutí vstupního otvoru
2.   příprava povrchu – zdrsnění
3.   nanesení barvy a opískování
4.   konečná úprava povrchu - přelakování


     

 

ad 1.      Vyříznutí vstupního otvoru

Ze všeho nejdříve si u tohoto způsobu výroby úkrytu musíme rozmyslet, kde úkryt bude, jak bude otočený a podle toho, jak máme v teráriu rozvržené další vybavení, kde chceme, aby byl vstupní otvor. Ten je možné mít zboku krabičky, zvrchu nebo šikmo přes hranu. Vzhledem k tomu, že svůj první úkryt z krabičky jsem chtěla jakoby ponořit do písku, udělala jsem vstupní otvor právě třetí variantou. Druhý vyráběný úkryt pak s bočním vchodem, ovšem umístěným v oblém rohu krabičky. Obě varianty vypadají dobře, ale boční vchod nabízí zvířatům více soukromí, alespoň mám takový pocit. Ovšem konečné rozhodnutí je pouze na vás a vašich požadavcích a představách. J

Vstupní otvor si nejdříve vyznačíme na krabičce fixem. Poté jej podle vyznačeného průběhu vyřízneme nožem. Při tom je potřeba postupovat opatrně, aby plast nepraskl. Proto je také potřeba použít opravdu ostrý nůž, tím si ušetříme hodně námahy. Já vždycky nejdříve vyříznu trochu menší otvor a poté ho postupně zvětšuju, až dosáhnu dostatečné velikosti.


ad 2.      Příprava povrchu – zdrsnění

Následuje příprava povrchu krabičky na opískování. Na hladkém povrchu by se barva neudržela. Pro zdrsnění povrchu použijeme smirkový papír. Je jedno jak hrubý bude, jen by asi neměl být příliš hrubý. Smirkovým papírem sbrousíme povrch krabičky po obvodu, včetně vrchních hran a celý vrch víčka. Pokud bude krabička viditelná až po dno, bude např. stát na nějaké ploše, asi bych zdrsnila i její spodní stranu, bude to ve výsledku vypadat lépe, když bude opískovaná celá. Po zdrsnění krabičku omyjeme a necháme oschnout, aby byla čistá a dobře se natírala.


ad 3.      Nanesení barvy a opískování

Jakmile máme takto připravenou krabičku, můžeme začít s nanášením barvy. Zde je postup stejný jako při výrobě zadní stěny nebo v předešlém návodu na úkryt z montážní pěny. Krabičku natřeme první vrstvou barvy a necháme zaschnout. Poté naneseme druhou vrstvu barvy a ihned krabičku posypáváme nebo pokládáme na písek, aby se na barvu přichytil. Opět doporučuji trošku přitlačit, aby se písek lépe chytal. Znovu necháme zaschnout a nanášíme další vrstvu. Po jejím zaschnutí poopravíme stejným způsobem jen místa, na která se písek nechytil. A znovu necháme pořádně proschnout.


ad 4.      Konečná úprava povrchu  - přelakování

Když máme krabičku opískovanou, přejdeme k poslednímu kroku, tj. k přelakování jejího povrchu. Zajistí to větší odolnost povrchu a hlavně menší opadávání písku při jakékoliv manipulaci. Toto přelakování provádím dohromady 3x. Mezi nanášením jednotlivých vrstev laku nechávám krabičku dobře proschnout.

Po posledním nalakování musíme nechat krabičku nejen pořádně vyschnout, ale také vyčichnout. Zabere to sice dost času, ale osobně radši obětuju čas a vím, že jsem udělala vše pro to, aby byl úkryt odolný a zároveň aby zvířata nebyla ohrožena výpary. Musíme počítat také s tím, že na vzduchu je lak cítit méně než v uzavřeném vlhkém prostoru! Tento krok není bezpodmínečně nutný, kdo nechce, nemusí lak použít a úkryt tak použít mnohem dříve. Nesyntetická barva vyčichne mnohem rychleji.

Jakmile není lak příliš cítit, můžeme úkryt umístit do terária… 

 

Doufám, že jsou oba návody srozumitelné a pomůžou všem, kdo už nechtějí kupovat úkryty v obchodech, ale vytvořit si své vlastní na míru. Pokud by je někdo chtěl použít a nevěděl si rady, klidně se na mě obraťte s dotazem na mail uvedený v rubrice Kontakt…

Přeji hodně radostí a úspěchů při chovu gekončíků i jiných plazích potvůrek… 

 

 

Žádné komentáře
 
Eublepharis macularius - gekončík noční a spol. ...